Sedmý den v pobytu ve tmě, jsem ležela nehybně na maserském lehátku, přikrytá svou oblíbenou dekou. Byla jsem  uvnitř včelína u svého dobrého kamaráda a cítila  se snad poprvé v životě opravdu v bezpečí a v úplném uvolnění a blaženosti. Tělo jen tak leželo  v hlubokém tichu už pár dní, jen tma byla mou společnicí blížila se chvílě kdy mi přicházeli otevřít dveře na světlo a náhle přišel vhled.

Jak bych chtěla žít...a být užitečná pro tento svět.

​

V tu chvíli, kdy se přání dostalo na světlo a já ho vyslovila nahlas před svými přáteli

začaly se dít zázraky..

Vize se začala stávat skutečností...a jakou rychlostí.

​

Přestěhovala jsem se s kamarádkou a kamarádem

z města  na Chaloupku, k divoké přírodě, kde nám po zahradě teče  potok z hor. Voda nás tu ochranuje a dává sílu.

​

A vytvořili jsme společenství pro ty, co mají

chuť a hlavně vnitřní sílu najít smysl života a být v harmonii s okolím a žít živě svůj život.

​

​

Jsme průvodci na cestě pro ty, co chějí naleznout sebe.... Získat vyrovnanost, klid  v životních situacích. 

Život je proud energie, který je neustále v pohybu a my se stále vyvíjíme a učíme se s ním.

​

Jezdí k nám lidé, na krátké pobyty, pro rady.... tráví s námi obyčejné chvíle, které je navrací k nim samotným, do svého vnitřního světa..

 Ráda tomu říkám NÁVRAT DOMU.

​